Jak to tak vypadá, vrátily se k nám do sídliště na začátku dubna poštolky. Do té doby tu byla pouze „naše“ poštolčí samička, ta, která s námi strávila zimu a v polovině března se objevivší první poštolčí nápadník. Ten byl a je sice pěkně urostlý a vybarvený, ale o „naši“ poštolku a naši lodžii neprojevoval dostatečný zájem. Od 3. dubna ho nahradil další sameček, možná ten loňský, se světlými skvrnami na zátylku. Vypadá to, že se spároval s „naší“ zimní samičkou, které projevuje svou náklonnost a nosí jí hraboše. V okolí se ovšem potuluje a o lodžii jeví zájem i další samička. Už jsme o ní psali (Není-li tu ta, kterou mám rád…). Má na rozdíl od samičky domácí hnědý ocásek. Když se objeví, tak sameček začne obvykle usilovně volat domácí samičku, A když se tato dostaví, je z toho větší či menší pranice. Perou se vždy pouze samičky se samičkami:
A ovšem, létá sem i březnový sameček:
I jeho přílet, natožpak prohlídka hnízda vyvolá obvykle patřičný rozruch. Pranicím se v tomto případě ovšem věnuje sameček. Uvidíme, kdo s kým se nakonec spáruje. Prozatím nic není definitivně rozhodnuto, i když zimní domácí samička a dubnový sameček zatím jasně vedou a hájí pozice…