Na „naší“ poštolčí samičce už je vidět, že jaro se blíží. V dohledu ovšem zatím není žádný sameček a vlastně vůbec žádná jiná poštolka. V naší ulici i čtvrti je zatím pusto a ticho.
Což ovšem neznamená, že bychom jaro nezačali také v lodžii připravovat. Možná jste si toho všimli. Kameru očíslovanou v náhledech jako 2 jsme natočili tak, aby opět směřovala dolů do loňské hnízdní bedýnky:
A opět jsme v mírném optimismu co do vývoje teplot spustili kameru č. 5. Mělo to důvody čistě praktické: sledování drzých holubů za účelem jejich vyhánění v době, když poštolka není doma. Když je doma, tak na ně většinou pouze shlíží zhůry bidýlka:
Ne že by je ovšem občas neprohnala. Minimálně jako ranní rozcvičku před odletem: