Za těch deset let, co u nás poštolky bydlí, se již párkrát (přesně řečeno do dnešního dne třikrát) přihodilo, že nejslabší poštolče uhynulo. Dvakrát to byla poštolčata ve věku přibližně 10 dní, která zřejmě doplatila na to, že je samička přestala přes noc zahřívat. To loňské dokonce dosáhlo věku 29 dní, ale rozdíl mezi ním a sourozenci už byl takový, že nemělo nejmenší šanci urvat si mezi sourozenci potřebný díl potravy. Poštolčí samičky nad nimi ve všech případech zlomily hůl daleko dříve než to nám lidem dávalo smysl. Dnes takto samička odepsala druhé letošní poštolče. Vylíhlo se o půl šesté ráno a samička mu pomáhala stejně tak, jako tomu včerejšímu prvnímu, zbavit se skořápky. Od 6:25 ho však přestala zahřívat.
V 9:19, když se zvedla, aby nakrmila první poštolče a v záběru kamery se poprvé objevilo i poštolče třetí, už jen jen bezvládně leží, protože nutně muselo ve studeném ránu prochladnout.
A při následujícím krmení prvního a třetího poštolčete v 10:21 samička přestává zkrmovat doneseného myše a začíná trhat druhé poštolče. Pak ho odnáší do kouta, aby posloužil sourozencům za potravu později. Dojde na to v 17:45, kdy už je půl hodiny na světě poštolče čtvrté.
Takže dnešní stav za soumraku představují tři poštolčata a jedno vejce pečlivě krytá a zahřívaná samičkou. Jen ona ví, proč se zachovala ke druhému poštolčeti, tak jak jsme měli možnost sledovat. Neměli bychom ji podezírat, že je matkou krkavčí, ostatně i krkavčí matka je matkou pečlivou. Zřejmě rozpoznala nebo vycítila na poštolčeti nějakou vadu a zachovala se tak, jak jí kázala jiná matka, zvaná příroda. Ostatně má tři čilá a k světu se mající poštolčata a co nevidět se k nim snad připojí poštolče poslední. Jen co se vyklube z posledního pátého vejce…
Související příspěvky: