O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes ráno se konečně vylíhlo v naší lodžii poslední letošní, tedy šesté poštolče. Proti svám starším sourozencům je neuveřitelně malinkaté. Není ovšem divu, mezi nejstarším a nejmladším je rozdíl více než 6 dní a 2 hodin. Pokračovat ve čtení „Letošní benjamínek“
Dnes ráno jsme se vnaší lodžii dočkali vylíhnutí dalšího, pátého poštolče. Je v porovnání s ostatními o dva a více dní staršími opravdu velmi malinký a tak nám připomněl jednu z postav z knihy Daleká cesta za domovem, Pětíka (páteho, resp. posledního králíčka z vrhu). „Naše“ poštolče není ale, jak doufáme. letos poslední. Ještě zbývá jedno nevylíhnuté vejce. Pokračovat ve čtení „Pětík“
Dnes časně ráno se v naší lodžii vylíhlo čtvrté poštolče. Když přinesl domácí sameček ve 4:35 prvního myše, bylo ještě celé mokré: Pokračovat ve čtení „Za ranních červánků“
Líhnutí v naší lodžii pokračuje. Nyní už, když se paní poštolka zvedne, aby nakrmila potomky, můžete vidět vedle tří vajec už tři poštolčata. Pokračovat ve čtení „Tři na tři“
V naší lodžii se dnes ráno objevily dvě minipoštolky. První, když pan poštolka přinesl snídani v 4:43. Pokračovat ve čtení „Líhnutí začalo“