Štítek: 2016

Když se vloni 31. března zjistili, že nám před okny ložnice hned vedle lodžie vyrostlo lešení, tak jsme si těžko mohli dopředu představit, jak dlouho se celá stavební akce protáhne a kolik kompikací nám přinese. I když, co jiného jsme mohli čekat, když se projekt neprojekt měnil za pochodu. Ve volbě „Nejlevněji nebo promyšleně“ (Manuál energeticky úsporné architektury str. 89 a další) jsme pak logicky skončili jako „Nejdráže a nepromyšleně“.

Jak se nakonec ukázalo, tak rok a den stavba, alespoň v naší lodžii, přeci jen netrvala. Pouhých 351 dní… Dnes dopoledne do ní vstoupili poslední dva řemeslníci a olištovali naši novou podlahu. Ukázalo se, že jako většina těch, co se tu vystřídali před nimi, mají pro specifickou situaci v naší lodžii pochopení. Takže se nám dostalo zalištování kabelů ke kamerám na míru. Za což budiž panu Brádkovi a jeho rodinné firmě dík. Pokračovat ve čtení „Do roka a do dne (téměř)“

Pokud Vás zajímá, jak dopadla letošní hnízdní sezóna našich poštolek, tak snad můžeme po jejím skončení říci, že dobře. Obě poštolčata nakonec vyletěla. To šikovnější přespávalo po vyletění v lodžii a objevovalo se v ní ještě i poté, co jsme ji na konci června vyklidili. Naposledy jsme je tam viděli 5. července. Vyklizení lodžie znamenalo i vypnutí kamer, ale v prázdné lodžii se neděje již nic, co by stálo za sledování. Co dělají letošní poštolčata a jejich rodiče, nevíme. Za normálních okolností by zde ještě nejspíše mláďata a poté jejich rodiče přespávali. Nyní pouze každé ráno slýcháme někde poblíž charakteristický křik poštolky na odletu, který zřejmě znamená něco jako „Pozor, pozor! Uvolněte letový prostor!“. Na konci naší ulice, na straně k lesu, ještě stále vídáme dvojici poštolčat. Snad jsou to ta „naše“ a snad i to nešikovnější přežilo… Pokračovat ve čtení „Bylo tu, není tu“

Pokud je horko, a že horko opravdu v posledních dvou dnech bylo, ocení i poštolče koupadlo. Může to být i stará miska pod květináč. Opravdu si to včera užívalo:

Říká se, že kočka má pět životů. Někdy dokonce sedm nebo devět. Dokáže se ze všeho vylízat. Může spadnout z velké výšky, v pádu se dokáže přetočit tak, aby dopadla na všechny čtyři, a po dopadu na zem ani nezamňouká a utíká pryč.

„Naše“  letošní pro let netalentované a nedostatečně trénované poštolče se od pondělka 20. června ocitlo na zemi a bylo tam odchyceno celkem šestkrát. Naposledy, když se již za tmy po marných pokusech dostat za sourozencem trůnicím nad ním na bidýlku se nenadále rozhodlo, že by mu to šlo lépe z podlážky lešení, ale minulo ji. Našli jsme ho pak sedět před sousedním domem. Putovalo pak jako obvykle do krabice a výtahem do osmého patra. Měli jsme vážné podezření, že na to, že bude dole zachráněno spoléhá a kromě toho se mu jízda výtahem líbí.

Před poslední cestou výtahem (2016/06/23) Pokračovat ve čtení „Kolik má poštolče životů?“