Poštolčata ještě stále občas slýcháme, jak někde poblíž loudí po rodičích něco k snědku. jedno pronásledovalo otce poštolku v pátek ráno až na bidýlko nad starým hnízdem: Pokračovat ve čtení „Vyhánění“
Nový důlek na starém hnízdě
Po vyletění poštolčat nalezel náš poštolčí sameček zalíbení ve starém hnízdě. Několikrát za den do něj slétá a usilovně v něm hloubí důlek. Už se mu takto podařilo vytvořit úctyhodnou jámu.
Ať už tě tu nevidím
To, že z naší lodžie zmizela poštolčata, rozhodně neznamená, že by v ní nikdo nepobýval. Samička a sameček v ní tráví poměrně hodně času a bedlivě ji střeží před nezvanými návštěvníky. Pokračovat ve čtení „Ať už tě tu nevidím“
Návraty
„Naše“ tři poštolčata vyletěla z lodžie 2. července ráno. Od té doby jsme je tu příliš často neviděli. Zjevně se jim líbí více venku nežli doma. Vlastně jsme tu neviděli naráz více než jednoho navrátilce. Pokračovat ve čtení „Návraty“
Vždyť přece létat je tak snadné
„Velikánským obloukem letěl dolů. V pádu zamával rukama, párkrát zastříhal nohama, vyrovnal let a začal nabírat výšku. Za chvíli už jen tmavý bod mizel v tom nekonečněm modru…“
Takhle nějak poprvé letěl Leopold Drum v povídce Ivana Vyskočila, kterou jsme si vypůjčili do názvu tohoto příspěvku. Těžko říci, zda to tak snadné měla i poštolčata, která dnes ráno vyletěla z naší lodžie. Pokračovat ve čtení „Vždyť přece létat je tak snadné“