O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Každým rokem míváme v lodžii v květináči malý vánoční stromeček. Ten loňský zdárně přežil období, kdy jsme ho pro jistotu drželi mimo dosah poštolek, a tak jsme do před několika dny vynesli na skříňku. Malá jedlička bělokorá (Abies Alba) vypadá stále ještě jako košťátko a také dosud není ozdobena. Ale „naše“ poštolky už v tom mají zcela jasno: Pod stromeček patří dárky. A jaký dárek pod stromečkem nejvíce potěší? Přece myš. Pokračovat ve čtení „Jaký dárek pod stromeček?“
Nápadník „naší“ poštolky už si vydobyl privilegia pobytu na bidýlku, do konce na té straně lodžie, kde je možno se po ránu slunit (pokud tedy zasvitne slunéčko). Přilétá teď každé ráno v době kolem východu slunce. Někdy s ním poštolka chvilku pobude a někdy ji pouze vystřídá v ostraze lodžie. Pokračovat ve čtení „Společně (i na holuby)“
Od té doby, co nový nápadník přinesl „naší“ samičce hraboše, tedy od úterka, to u „našich“ poštolek vypadá jako na jaře. Tedy skoro. Nošení drobných pozorností samičce tahle pozdě na podzim jsme tu zažili i v roce 2015; tehdy se sameček dokonce se samičkou i pářil (viz Druhé jaro). Pokračovat ve čtení „Jako na jaře“
Sameček, který se zde objevuje po odletu letošního otce poštolčí rodiny, to nemá lehké. Domácí samička ho vytrvale zahání. Dnes tedy zvolil jinou taktiku a přinesl jí hraboše, kterého si vzala a následně spořádala, i když to byla už její druhá odpolední svačina nebo spíše večeře. Prvního hraboše si přinesla sama… Pokračovat ve čtení „Láska prochází žaludkem“
„Náš“ poštolčí sameček, který do té doby pravidelně v lodžii přespával, se vytratil nad ránem 25. října. Pravidelným nocležníkem a občas i denním hostem je tu od té doby už pouze poštolčí samička. Sameček se objevil jen 1. listopadu a podle toho, jak se k němu samička měla, to zřejmě nebyl ten pravý. Pokračovat ve čtení „Sama samička“