
Skoro každý den se k nám v rodné lodžie vrací jedno z poštolčat. Zpočátku bylo také jediné, které se každý večer vracelo, aby strávilo noc na jednom z bidýlek nad starým hnízdem. Pokračovat ve čtení „Mazánek“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

Skoro každý den se k nám v rodné lodžie vrací jedno z poštolčat. Zpočátku bylo také jediné, které se každý večer vracelo, aby strávilo noc na jednom z bidýlek nad starým hnízdem. Pokračovat ve čtení „Mazánek“

Poté, co předposlední poštolče vyletělo do ulice, zůstalo to poslední – nejmladší Benjamínek se žlutým kroužkem – v lodžii samo. Ovšem úplně samo po zbytek dne nebylo. Pokračovat ve čtení „Sám doma“

Letošní rok je zřejmě rok myší, ale občas donesou rodiče poštolčatům k zakousnutím i něco menšího. Ne vždy se ale dá určit, cože to vlastně je. Pokračovat ve čtení „Roháči“

Zatímco čtyři z „našich“ poštolčat už od čtvrtka 22. června objevují možnosti, které jim k vyvádění nejrůznějších neplech poskytuje naše ulice, poslední dvě se rozhodla zůstat o něco déle a trénovat doma. Lákadla světa venku jsou ovšem velká a tak se v sobotu po ránu rozhodlo i předposlední páté poštolče připojit se k sourozencům. Pokračovat ve čtení „Předposlední“

V pátek 23. června odletěla dvě poštolčata, která v naší lodžii strávila noc. Pokračovat ve čtení „Doma nejlíp“