Rubrika: Ostatní nájemníci a návštěvníci

Jak to tak vypadá, vrátily se k nám do sídliště na začátku dubna poštolky.  Do té doby tu byla pouze „naše“ poštolčí samička, ta, která s námi strávila zimu a v polovině března se objevivší první poštolčí nápadník. Ten byl a je sice pěkně urostlý a vybarvený, ale o „naši“ poštolku a naši lodžii neprojevoval dostatečný zájem. Od 3. dubna ho nahradil další sameček, možná ten loňský, se světlými skvrnami na zátylku. Vypadá to, že se spároval s  „naší“ zimní samičkou, které projevuje svou náklonnost a nosí jí hraboše. V okolí se ovšem potuluje a o lodžii jeví zájem i další samička. (Pokračování textu…)

„Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která je tu…“. Tak nějak to teď u nás vypadá. Poštolčí sameček, možná, že to není zrovna ten, který občas zavítal na návštěvu za „naší“ poštolčí samičkou, je tu od středečního odpoledne pečený, vařený. Lítá sem a tam, huláká a vyzpěvuje, a dvoří se nejenom „naší“ staré dobré poštolčí samičce, co s námi strávila celou zimu, ale i nově přivandrovalé mladici, která se od „naší“ poštolky liší barvou ocasních per. (Pokračování textu…)

V sobotu 30. března jsme vystrčili do lodžie ze zazimování poslední dvě kamery:

• 7 – Zábradlí – AXIS M1014 – pohled z polic u dveří na zábradlí
• 8 – Staré hnízdo shora – AXIS 207MW – pohled shora na staré hnízdo

(Pokračování textu…)

Přemýšleli jsme, zda tento příspěvek nazvat Holubí drzost či Holubí vytrvalost či jiná holubí vlastnost… a nakonec jsme zůstali u Holubí. Naše lodžie je totiž v posledních dnech bez dozoru. Poštolčí samička tu sice stále přespává, ale přes den se objevuje pouze zřídka. Její nápadník sem zavítal naposledy 19. března těsně po ránu. Těžko říci zda o „naši“ samičku, ale určitě o naši lodžii zatím valný zájem nejeví. Možná ji láká na nějaké daleko konfortnější místo pro hnízdění… (Pokračování textu…)

Na „naší“ poštolčí samičce už je vidět, že jaro se blíží. V dohledu ovšem zatím není žádný sameček a vlastně vůbec žádná jiná poštolka. V naší ulici i čtvrti je zatím pusto a ticho.

Což ovšem neznamená, že bychom jaro nezačali také v lodžii připravovat. (Pokračování textu…)

I když dnes už zase mrzne, včerejší ranní teploty ještě připomínaly jaro. A jarní zájem o lodžii začali v uplynulých dnech projevovat i opeřenci.   I „naše“ poštolka se začala zajímat o bedýnku u dveří, která vloni posloužila jako hnízdo, a bylo ji dokonce možno spatřit, jak se v něm čile otáčí a vrtí. (Pokračování textu…)

Dnes to u nás vypadlo jako v zimní pohádce.  Štěňátka a děti, které viděly první sníh se v něm válely a seriozní lidé dospělí je zas až tak moc nenapomínali.  Takový  nějaký den to musel být, když vznikla píseň medvídka Pú složená zvlášť k tomu, aby se zpívala v přírodě a ve sněhu: (Pokračování textu…)

Teploty zvolna klesly pod bod mrazu a tak  jsme sklidili i poslední letní kamery.  Moc se toho už na nich teď nedělo kromě poskakování sýkorek a příletů a odletů „naší“ poštolky, doprovázených často plašením holubů: (Pokračování textu…)

Svatý Martin sice včera nepřijel na bílém koni, ale teploty, alespoń ty noční, nám klesly pod 5ºC. Sice jen o stupeň, ale i tak jsme se nakonec rozhodli sklidit na zimu kameru, která se to podle uváděných technických parametrů nemusí líbit. Místo, které snímá, tedy staré hnízdo, už teď stejně navštěvuje jen tlupa sýkorek. (Pokračování textu…)

Nedávno se nás jeden přítel našich poštolek ptal, zda jim nevadí kamery a zda se jich nelekají. Po pravdě řečeno opeřenci, kteří navštěvují naši lodžii si kamer většinou vůbec nevšímají. Zájem o ně jeví snad jen sýkorky, které občas na některou z kamer vyletí a proklepávají je svými zobáčky v naději, že v nich najdou něco k snědku. (Pokračování textu…)