O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Poštolčata se přes den poflakují bůhví kde a jejich rodiče se tu také mnoho nezdržují. Mohli jsme tedy využít toho, že máme volný vstup do lodžie a věnovat se kamerám, které už delší dobu vyžadovaly nějaký zásah. Pokračovat ve čtení „Nový pohled na opeřence“
Poštolčata letos poté, co poprvé vyletěla do ulice, moc nevídáme. Ale čas od času, tak jednou za den, se aspoň jedno objeví. Většinou se s křikem přiřítí, když zahlédnou někoho z rodičů. Pokračovat ve čtení „Ratata poštolčata“
Naši lodžii začal navštěvovat cizí poštolák. Vypadá poněkud neupraveně, ale ani domácí nemají teď v době přepeřování dokonalý vzhled. Pokračovat ve čtení „Místní pobuda“
V naší ulici se v poslední době objevilo více kavek. Bude to tím, že jejich mladé už zřejmě povětšinou opustili rodná hnízda. Možná jsou mezi nimi i potomci kavčího páru, který se na jaře tak zajímal o naši lodžii i rorýsovník. Pokračovat ve čtení „Pan poštolka a kavky“
Při jarních soubojích poštolek nejde vždy jen o teritorium. Může jít i o hraboše. Jako tuto sobotu v podvečer, když jednoho domácí sameček přinesl samičce. Kde se vzala, tu se vzala, objevila se i cizí poštolka s jasným cílem snadného nabytí kořisti. Pokračovat ve čtení „Souboj o hraboše“