Rubrika: Ostatní nájemníci a návštěvníci

Včera dopledne přistáli po dlouhé době u nás na zábradlí dva holubi. Zřejmě už odchovali mladé někde na střeše a poohlíželi se po nějakém lepším místě ku hnízdění. Velebudka v podobě naší lodžie holuby vždy láká a tak jeden z nich na průzkumu drze přistál na okraji bedničky před poštolčím hmízdem. Poštolka se jen trochu nadzvedla, aby mu dala jasně najevo, kdo tady bydlí.
(Pokračování textu…)

Každým rokem se v okolí objeví mladé poštolky, které by rády založily své první hnízdo. Samečci se mezi nimi snadno poznají, protože nemusí být ještě zcela přepeřeni. (Pokračování textu…)

Od té doby, co tu máme poštolčí trojúhelník, je v naší lodžii docela rušno. Ona už to vlastně ani není naše lodžie, ale jejich, poštolčí… Už jsme o tom zde psali. Sameček, kterého můžeme označit za manžela, pravidelně zásobuje naši samičku hraboši. V době, kdy je zrovna na lovu, se tu objevuje sameček – milenec.  Když se sameček – manžel vrátí z lovu předčasně, tak to může vypadat i takto: (Pokračování textu…)

Včera od časného rána kolem poletoval cizí poštolák. Vetřelec kroužil a svištěl kolem lodžie, snažil se proniknout dovnitř nebo alespoň shodit domácího samečka ze zábradlí od časného rána. (Pokračování textu…)

Jak to tak vypadá, vrátily se k nám do sídliště na začátku dubna poštolky.  Do té doby tu byla pouze „naše“ poštolčí samička, ta, která s námi strávila zimu a v polovině března se objevivší první poštolčí nápadník. Ten byl a je sice pěkně urostlý a vybarvený, ale o „naši“ poštolku a naši lodžii neprojevoval dostatečný zájem. Od 3. dubna ho nahradil další sameček, možná ten loňský, se světlými skvrnami na zátylku. Vypadá to, že se spároval s  „naší“ zimní samičkou, které projevuje svou náklonnost a nosí jí hraboše. V okolí se ovšem potuluje a o lodžii jeví zájem i další samička. (Pokračování textu…)

„Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která je tu…“. Tak nějak to teď u nás vypadá. Poštolčí sameček, možná, že to není zrovna ten, který občas zavítal na návštěvu za „naší“ poštolčí samičkou, je tu od středečního odpoledne pečený, vařený. Lítá sem a tam, huláká a vyzpěvuje, a dvoří se nejenom „naší“ staré dobré poštolčí samičce, co s námi strávila celou zimu, ale i nově přivandrovalé mladici, která se od „naší“ poštolky liší barvou ocasních per. (Pokračování textu…)

V sobotu 30. března jsme vystrčili do lodžie ze zazimování poslední dvě kamery:

• 7 – Zábradlí – AXIS M1014 – pohled z polic u dveří na zábradlí
• 8 – Staré hnízdo shora – AXIS 207MW – pohled shora na staré hnízdo

(Pokračování textu…)

Přemýšleli jsme, zda tento příspěvek nazvat Holubí drzost či Holubí vytrvalost či jiná holubí vlastnost… a nakonec jsme zůstali u Holubí. Naše lodžie je totiž v posledních dnech bez dozoru. Poštolčí samička tu sice stále přespává, ale přes den se objevuje pouze zřídka. Její nápadník sem zavítal naposledy 19. března těsně po ránu. Těžko říci zda o „naši“ samičku, ale určitě o naši lodžii zatím valný zájem nejeví. Možná ji láká na nějaké daleko konfortnější místo pro hnízdění… (Pokračování textu…)

Na „naší“ poštolčí samičce už je vidět, že jaro se blíží. V dohledu ovšem zatím není žádný sameček a vlastně vůbec žádná jiná poštolka. V naší ulici i čtvrti je zatím pusto a ticho.

Což ovšem neznamená, že bychom jaro nezačali také v lodžii připravovat. (Pokračování textu…)

I když dnes už zase mrzne, včerejší ranní teploty ještě připomínaly jaro. A jarní zájem o lodžii začali v uplynulých dnech projevovat i opeřenci.   I „naše“ poštolka se začala zajímat o bedýnku u dveří, která vloni posloužila jako hnízdo, a bylo ji dokonce možno spatřit, jak se v něm čile otáčí a vrtí. (Pokračování textu…)