V posledních dnech panuje v naší ulici zima a mráz. Včera ráno teplota klesla i v naší lodžii na -9,4°C, dnes sice jen na -5,4°C, ale i tak se nelze divit, že poštolky vyhledávají prosluněný kout u dveří, aby se trochu ohřály.
Dnes ráno přiletěl nejprve v 8:10 pan poštolka a nedlouho po něm se objevila poštolčí samička. Vypadalo to, že si jen tak v poklidu povídají a on si jí vlastně ani moc nevšímal. Ani nás přitom nenapadlo, že by samička nebyla ta, co u nás aktuálně bydlí. Domácí paní se ovšem v 8:22 s velkým křikem přihnala, aby vetřelkyni zahnala. Ta raději rychle uletěla a i když pak ještě chvíli obletovala a dokonce i přistála na zábradlí, domácí ji nakonec úspěšně zahnali. Ano oba domácí, protože sameček se k samiččině obraně přidal. Když byla vetřelkyně definitivně pryč, tak se ale zase vrátil ke slunění. Na samiččiny opětované výzvy k páření nijak nereagoval. Pouze si obhlédl hnízdo, zda je tam stále vše na svém místě a v pořádku. Inu ještě se mu asi zdá, že jaro je někde v nedohlednu.
Na závěr pro porovnání snímky obou poštolčích samiček. Ta dolní je ta „naše“ domácí. Horní s šedým ocáskem jsme tu letos ještě neviděli. Připomněla nám samičku, která u nás bydlela od července roku 2017 do ledna 2022. Ale podobnost je to zřejmě jen čistě náhodná. I když, pokud by to opravdu byla ona, mohlo by to vysvětlit, proč se k ní na začátku sameček nechoval jako k cizince.
