Časně ráno 22. června (ve 4:28) odlétlo opět první poštolče – dobrodruh, který už měl z předchozího dne s pobytem v ulici své zkušenosti – je to to s červeným nebo růžovým kroužkem.
Dokáže nejen suverénně odletět, ale také se bezpečně vrátit.
Příliš se nezdrží a hned zase odlétá.
Ostatní ještě nějakou dobu zůstali a pilně trénovali. Dostat se třeba na bidýlko nad starým hnízdem není rozhodně jednoduché…
… natožpak něco přitom vyloudit na tatínkovi.
Tatínek je, nutno přiznat, velmi tolerantní a nechá si ledacos líbit.
Větší zájem je ale o snáze dostupná bidýlka u dveří nad hnízdem a košem.
Někdy je tam pěkná tlačenice.
Když se objeví někdo z rodičů – vrací se i uličník, takže na chvíli je zase celý sextet pohromadě.
Dobrodružství venku ale lákají. V 9:44 odlétá druhé poštolče.
Otec poštolka ho přitom bedlivě sleduje.
Další poštolče vyráží do ulice ve 12:40. Je to tedy spíše nepovedené přistání na zábradlí.
Čtvrté poštolče, které opouští poprvé rodnou lodžii o minutu později (ve 12:41), už ví, co dělá.
Občas se vracejí zpět, i když ani přistání na zábradlí se vždy nepovede.
Zbývajícím dvěma se ale do ulice zatím nechce. Doma jim nic nechybí, i když objem zásobování potravou se během dne výrazně snížil.
Poštolčata, která zůstala doma, rozhodně nezahálejí. Dokonce už i to nejmladší (to se žlutým kroužkem) se pokouší dostat na bidýlko.
Ale pokud se podle jeho sourozence na bidýlku málo místa, skončí zase dole.
Byl to zkrátka pro všechny náročný den. Na noc se vrátila kromě těch zatvrzele domácích pouze dvě poštolčata. Kromě poštolčích rodičů tedy doma nocovala jen čtyři ze šesti poštolčat; zbylá dvě strávila noc někde venku.