„Naše“ letošní poštolčata jsou oproti minulým ročníkům poněkud zaostalá. Ve svém věku – v sobotu bylo třem starším 32 dní – by poletovala po lodžii a některé létala i ven. Letos jsme však museli čekat na to, až opustí koš vedle rodného hnízda déle. Začalo to v sobotu ráno po osmé velkým tréninkem křídel, ze kterého se jedno z poštolčat jen tak odrazilo, přeletělo lodžii a přistálo na zábradlí na její opačné straně.
Tímto prvním odvážlivcem bylo poštolče se žlutým kroužkem. Barvy na všech už jsou poněkud setřené, ale číslo ES 65007 bylo možné odečíst v detailu po přistání.
Důležité bylo také dokázat se vrátit. Poštolče chvíli ručkovalo po zábradlí…
… a pak to vzalo zpět bezpečným způsobem přes skříňku.
Jako pravý dobrodruh se asi o půl hodiny později pokusilo přistát na bidýlku na protější straně lodžie.
I když přistálo ovšem o něco výše, dokázalo se docela jako by nic vrátit.
Teď už je z něj zkrátka letec, i když zatím jen domácí.