Období, kdy poštolčata začínají opouštět rodné hnízdo, je každým rokem pro okolní holuby signálem k častějším návštěvám naší lodžie. Důvod je prostý. Místo vhodné pro hnízdění poštolek je ideální i pro tyto opeřence. Někteří přičinlivější jedinci začnou dokonce nosit větvičky a budovat hnízdo.
Domácí pan poštolka ovšem nebývá příliš daleko. Zahánění holubů je pro něj zřejmě nejen obranou teritoria, ale i vítanou zábavou. V době, kdy jsou nablízku i poštolčata, se ovšem musí sám mít na pozoru a rychle vyklidit pole, protože vbrzku se objeví některý z jeho hladových potomků, dožadující se potravy.
Při vyhánění má teď i trochu potíže s přesností útoků. Začíná období přepeřování a s částečně vypadanými starými a nedorostlými novými pery ocasu se mu hůře kormidluje.
Jeho plašení je ale i tak daleko účinnější než naše chabé lidské pokusy holuby zahnat. nejsou tak hloupí, jak možná pro někoho vypadají, a brzy pochopí, kdo jim může či nemůže ublížit.