Tak jako každým rokem přibližně měsíc poté, co se poprvé odhodlala vylétnout do ulice, nastal pro „naše“ poštolčata čas vydat se do světa.
Skoro celý červenec se potloukala po okolí lodžie, kam se vracela pravidelně na noc, i když postupně přenocujících ubývalo.
Přes den je bylo slyšet v celé ulici a občas i vidět proletovat kolem.
Do lodžie létala jako do bufetu s jistým přísunem potravy, ať již chutných myšů….
….či méně oblíbených opeřenců.
A pokud měla opravdu hlad, tak se na otce poštolku, který byl hlavním dodavatelem všech těch dobrot, docela nevybíravě vrhala.
Postupně ale na domově závislých poštolčat ubývalo. Poslední přenocovalo na bidýlku nad starým hnízdem z 25. na 26. července.
Zatím naposledy si pak jedno přiletělo odpočinout do lodžie ráno 30. července.
Zdrželo se přes hodinu. Trošku si přitom schruplo a provedlo důkladnou ranní toaletu.
Pak se – možná naposledy – rozhlédlo a vyrazilo ven do ulice, za kterou se rozprostírá velký širý svět.
Aktualizováno 30.7.2021.