Poslední červnový den nebyl v naší lodžii a jejím okolí rozhodně chudý na události. Byl to den doslova rozlétaný. Nejstarší poštolče přitom už předvádělo hladké přelety z jednoho konce lodžie na druhý a zpět.
A tak se ani to poslední nenechalo zahanbit a přeletělo poprvé z koše na zábradlí.
A tak hnízdo i koš osiřely a tři poštolčata společně vyváděla na protější straně lodžie. To nejstarší už ovšem mělo jiné plány a těsně před devátou se sebejistě vydalo z bidýlka nad starým hnízdem do ulice.
Před polednem jsme pak zahlédli poštolče přilétající na stříšku sousedního balkonu, kde už bylo jiné poštolče.
Vypadalo to tedy, že i poštolče, které den předtím vypadlo z lodžie do ulice, je v pořádku.
Potvrdilo se to navečer, když se obě poštolčata postupně vrátila do lodžie, aby si počkala na večeři a strávila noc.
Na noc se usadila tři v koši a na bidýlku nad košem.
To nejstarší strávilo noc na svém oblíbeném bidýlku nad starým hnízdem, kde se k němu připojil otec poštolka.
Matka poštolka přiletěla jako poslední.
Nakonec se rozhodla, že nebude zbytečně nocležníky rušit a tak strávila noc na záhradlí pod bidýlky.