Nejstarší dvě poštolčata celý den pilně cvičila. To první se brzo po ranním neúspěchu dostalo na kýžené bidýlko nad starým hnízdem. To druhé se zarytě trefovalo o něco níže.
Ono ani tomu prvnímu se přistání pokaždé nepovedlo.
Ovšem na hrubé stěně se dá přichytit drápky a po chvilce mávání křídly seskočit dolů. Při troše šikovnosti rovnou na bidýlko.
Něco jiné ovšem je zamířit příliš vysoko a snažit se zachytit na hladkém kovovém rámu.
Cílem byla polička, na které je umístěna jedna z kamer (ta s číslem 4).
To nemohlo skočit a taky neskočilo jinak než pádem.
Poštolče přitom nespadlo dovnitř do lodžie, ale ocitlo se venku. Bylo mu dnes 30 dní a je už tedy dost velké na to, aby při pádu použilo křídla. Kam ho donesla, se nám ale nepodařilo zjistit.
Stalo se to odpoledne před šestou a do večera už se nedokázalo vrátit. Venku zuří bouřka, před níž je zbytek poštolčí rodiny bezpečně schován pod střechou v lodžii. Snad si také našlo nějaké bezpečné místo a suché místo. Uvidíme, zda a kdy se vrátí. Třeba našlo spíž otce poštolky na druhé straně ulice, což je rozhodně místo, kde stojí zato nějakou dobu pobýt.