„Náš“ poštolčí sameček navštěvuje téměř každý večer a každé ráno samičku, která na rozdíl od něj v lodžii pravidelně přespává. Ráno se obvykle zdrží o něco déle, sluní se, čistí si dorůstající peří a bedlivě hlídá, zda se do lodžie nesnaží dostat nějaký neoprávněný opeřenec. Dnes ráno se ještě za ranních červánků jeden takový objevil.
Nejprve k nelibosti domácího samečka přistál na stříšce lodžie:
Odtud cizinec přeletěl na parapet sousedního okna, kde chvíli sbíral odvahu a pak přistál na zábradlí lodžie.
Ukázalo se, že je to teprve malé poštolče. Domácí sameček ovšem takovou drzost nemohl strpět a rázně ho odehnal:
Poštolče pak učinilo ještě druhý pokus a přistálo tentokráte na zábradlí těsně před kamerou:
A bylo hned jasné, že to není žádné z „našich“. Ani jednu z jeho nožek totiž nezdobil kroužek.
Vylíhlo se asi někde poblíž a když ho domácí sameček opět zahnal, zamířilo snad k rodnému hnízdu. Kam přesně, to už nezjistíme…