Poštolčí sameček nosí v posledních dnech „naší“ poštolčí samičce i více než jednoho hraboše denně. Občas s ním donese i nějaké to stéblo trávy či dokonce celý trs, které v zápalu lovu vyrve i s kořeny. Dnes ráno v doneseném rozčepýřeném zámotku ovšem žádný hraboš nebyl.
Můžeme se jen dohadovat, zda unikl ještě než se kolem něj sevřely poštolčí pařáty nebo zda ho pan poštolka ztratil někde cestou. To, že by tím trsem trávy chtěl pouze přispět k budování hnízda, příliš pravděpodobné není. A i když někteří tvrdí, že poštolky jsou v podstatě všežravci, protože s hraboši konzumují i více či méně natrávenou trávu z hraboších žaludků, tak jako samostatné pochoutce se jí u samičky také nedostalo nějakého zvláštního ohlasu.
Samička se pořádného hraboše dočkala až později.
Něco, co se dá sníst pod střechou, se v tomto uplakaném počasí určitě hodí.
A propos krásné zrzavé zbarvení poštolčí samečkové získávají díky karotenoidům obsaženým v trávě zkonzumované s hlodavci. To ovšem není jediné plus. Positivnímu vlivu karotenoidů na zdraví městské populace poštolek ve Vídni je věnován online dostupný článek Carotenoid coloration and health status of urban Eurasian kestrels (Falco tinnunculus) – PDF.