Vypadá to, že „naše“ poštolky už vedou řádný rodinný život. Poštolčí milenec se zřejmě rozhodl, že bude lépe najít si vlastní ženu a od soboty se tu nekázal. A tak v naší lodžii plyne poštolčí čas vcelku poklidně. Na poslech se to sice nezdá, poštolčí samička totiž stále něco po samečkovi chce a je-li zrovna přílomen, usilovně kvílí. Sameček se přirozeně vyzná v poštolčím jazyce lépe než my a tak většinou správně pozná, co se po něm chce.
Hlavní potřeby jsou dvojí: postarat se, aby bylo nějaké to potomstvo a zajistit dostatečný přísun potravy.
Zatím se mu daří, kromě dní kdy jako dnes prší a nepříjemně fouká, plnit všechna poštolčina přání.
Hraboše se snaží důsledně předávat na místě vybraném pro hnízdo. Tak jako vloni, to nejspíše bude bedýnka na policích hned za dveřmi do lodžie. Jisté to ovšem není a poštolky se ještě mohou, pokud si najdou něco lepšího, rozhodnout jinak.
Pokud je hrabošů nadbytek, samička se je snaží schovat do své oblíbené skrýše mezi květináči pod oknem. Samečkovi to ovšem většinou neujde a veškerou nespotřebovanou potravu odkáže do své vlastní spíže. Kde ji má, opět letos nevíme.
Když je samička doma sama, a tráví zde stále více času, tak se zaobírá péčí o hnízdní důlek. Přebírá a třídí podestýlku a občas i tiše posedí, jaky by se chystala snést první vejce. Na to si ale zřejmě ještě několik dní počkáme…
