Poštolčí podzim se v lecčems podobá poštolčímu jaru. Určitě v tom, že je potřeba bránit místo pro hnídění. „Naše“ poštolčí samička, ta co u nás bydlí od července, je v tomto směru vskutku ostražitá. Občas dokonce ještě vyletí i na samečka, co u nás bydlí od září:
Nic vážného to ale není. Spíše mu chce takto naznačit, že se posadil na bidýlko, kde chce přece sedět ona.
Něco jiného ovšem je, když se objeví opravdový vetřelec, natožpak vetřelkyně, jako dnes ráno, když se samičce v patách objevila druhá poštolka:
Co jí přitom „naše“ samička povídala, si můžete i poslechnout ze záznamu druhé kamery:
Incident trval skoro deset minut, ale nakonec odletěla i „naše“ samička, jak se zdá spokojena, že tu druhou definitivně (?) vykříčela.