
Poštolčata letos poté, co poprvé vyletěla do ulice, moc nevídáme. Ale čas od času, tak jednou za den, se aspoň jedno objeví. Většinou se s křikem přiřítí, když zahlédnou někoho z rodičů. Pokračovat ve čtení „Ratata poštolčata“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

Poštolčata letos poté, co poprvé vyletěla do ulice, moc nevídáme. Ale čas od času, tak jednou za den, se aspoň jedno objeví. Většinou se s křikem přiřítí, když zahlédnou někoho z rodičů. Pokračovat ve čtení „Ratata poštolčata“

V sobotu v podvečer do naší lodžie dorazila nečekaná návštěva. Za paní a panem poštolku se sem přiřítilo poštolče s kroužkem na pravé nožce. Na kroužku byly vidět zbytky barvy a tak, i když se nám nepodařilo přečíst číslo na něm, je jasné, že to bylo jedno z „našich“. Pokračovat ve čtení „Konečně poštolče“

Benjamínek po celé pondělní odpoledne pilně trénoval a nenechával se odradit prvními neúspěchy. Pokračovat ve čtení „Frnk“

Zřejmě pod dojmem leteckých úspěchů sourozenců a také proto, aby nebyl sám, se nakonec i benjamínek odhodlal opustit koš. Ne, že by se vydal rovnou ven, v 9:51 přistál na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Letecký den: Prázdný koš“

Když už bylo nejstarší poštolče někde v ulici a druhá dvě na bidýlku, tak se i to nejmladší snažilo dostat vzhůru, ale po prvním neúspěšném pokusu to vzdalo. Pokračovat ve čtení „Letecký den: Druhý výlet“