O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Po většinu roku si říkáme, proč a k čemu máme vlastně kameru č. 12. Když se vylíhnou poštolčata, je to ale jasné. Kouká na ně zblízka uchem hnízdní bedýnky. A my díky tomu vidíme svět tak trochu očima poštolčat. Pokračovat ve čtení „Jak to vidí poštolčata“
Za ty roky, co unás poštolky bydlí a hnízdí, se počet kamer, kterými je sledujeme výrazně rozrostl. Jejich celkový přehled najdete na stránce Naše kamery. Orientace v tom, na kterou se vlastně dívat, ale nemusí být pro někoho, kdo s „našimi“ poštolkami nežije 17 let jako my, jednoduchá. Nyní se to pokusíme alespoň trochu napravit a vysvětlit, kam se dívat, pokud nás zajímá aktuální dění na hnízdě. Pokračovat ve čtení „Různé úhly pohledu“
V pátek a sobotu jsme vytáhli a do lodžie opět nainstalovali kamery, které nesnášejí teploty pod bodem mrazu. Hlavní rozdíl je v pohledu na bidýlka nad starým hnízdem. V zimním období jsme na ně namířili kameru 14, která jinak sleduje dění na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Změna pohledu“
Jak se léto pomalu chýlí ke konci, tak domácí poštolčí pár tráví v naší lodžii více času. Občas z dlouhé chvíle prozkoumávají další možnosti jejího využití. Oblíbenou kratochvílí pana poštolky se přitom stalo poskakování po kamerách a testování, zda by se nedaly využít jako bidýlka. Pokračovat ve čtení „Kamerová zkouška“
Poštolčata se přes den poflakují bůhví kde a jejich rodiče se tu také mnoho nezdržují. Mohli jsme tedy využít toho, že máme volný vstup do lodžie a věnovat se kamerám, které už delší dobu vyžadovaly nějaký zásah. Pokračovat ve čtení „Nový pohled na opeřence“