Poštolčata ještě stále občas slýcháme, jak někde poblíž loudí po rodičích něco k snědku. jedno pronásledovalo otce poštolku v pátek ráno až na bidýlko nad starým hnízdem: Pokračovat ve čtení „Vyhánění“
Nový důlek na starém hnízdě
Po vyletění poštolčat nalezel náš poštolčí sameček zalíbení ve starém hnízdě. Několikrát za den do něj slétá a usilovně v něm hloubí důlek. Už se mu takto podařilo vytvořit úctyhodnou jámu.
Vždyť přece létat je tak snadné
„Velikánským obloukem letěl dolů. V pádu zamával rukama, párkrát zastříhal nohama, vyrovnal let a začal nabírat výšku. Za chvíli už jen tmavý bod mizel v tom nekonečněm modru…“
Takhle nějak poprvé letěl Leopold Drum v povídce Ivana Vyskočila, kterou jsme si vypůjčili do názvu tohoto příspěvku. Těžko říci, zda to tak snadné měla i poštolčata, která dnes ráno vyletěla z naší lodžie. Pokračovat ve čtení „Vždyť přece létat je tak snadné“
Horký všední den
Jak vypadá takový horký letní den „našich“ poštolek? Celou rodinku jako na snímku kamery v záhlaví tohoto příspěvku povětšinu dnech dohromady nevidíme. Snad jen tehdy, když sameček přinese malým něco do zobáčku a samička je zrovna doma. Pokračovat ve čtení „Horký všední den“
Tři a dva je pět
Každý rok se to opakuje. Poštolčata začne neodolatelně lákat svět. Nejprve ten malý, co začíná a končí v bedýnce před hnízdem. Pochopitelně je tam láká i to, že je odtud pozoruje a hlídá poštolčí samička. Dostat se za ní poštolčata snažila už včera a dnes ráno se to postupně podařilo dvěma prvním. Pokračovat ve čtení „Tři a dva je pět“