Poštolčí sezóna začíná obvykle už na podzim. Dnes po poledni to potvrdil „náš“ domácí pan poštolka, když paní poštolce přinesl pěkného tučného hraboše. Pokračovat ve čtení „Jaro na podzim“
On a cizinka
Občas se objeví v naší lodžii. To, že je to samička cizí, lze usoudit především z toho, jak se k ní chová domácí sameček. Nejprve se ji snaží zahnat a když se mu to nepodaří, tak okouzlit vrtěním a natřásáním se…. Pokračovat ve čtení „On a cizinka“
Hladové poštolče
V neděli ráno pršelo a pršelo a tak se přenocovavší poštolče po půl sedmé zase vrátilo. Sameček, který byl v té době v lodžii raději odletěl, ale v dešti se mu příliš nelíbilo. Jeho opakované pokusy o návrat se ovšem příliš nevydařili. Nejprve se s poštolčetem navzájem vyplašili a pak na něm zas tak moc loudilo, že raději odletěl. Pokračovat ve čtení „Hladové poštolče“
Všude dobře, doma nejlíp
S oznámením, že se poštolčata už vydala na zkušenou do světa jsme se zřejmě poněkud unáhlili. Ukázalo se to v sobotu 31. července večer, kdy nejprve přiletěla samička, po ní jako obvykle sameček a chvilku po deváté se objevila další poštolka, vlastně poštolče. Podle kroužku jedno z „našich“. Pokračovat ve čtení „Všude dobře, doma nejlíp“
Výměna peří
Jedním ze znaků konce hnízdní sezóny je přepeřování poštolčích rodičů. Už jsmetu o něm psali i v letech minulých (viz např. Přepeřování, Poštolkovy nové šaty, Peříčko po peříčku). Pokračovat ve čtení „Výměna peří“