O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Hraboš polní (Microtus arvalis) je proslulý škůdce. Přitom na jeho geometrické množící schopnosti je závislý jídelníček řady predátorů (viz. obr. níže) včetně našich poštolek. Jinými slovy: Nebylo-li by hrabošů, nebylo zřejmě ani tolik poštolek.
Kresba převzata z knihy Pole a louky z edice Průvodce přírodou, IKAR.
Duch Svatý nejčastěji byl, jest a zřejmě i ještě dlouho bude zpodobňován jakožto holub. Kdo, ale někdy viděl lovící poštolku, pochopí, proč způsobu její letu při lovu říkají francouzi vol „Saint-Esprit“. Český „třepotavý let“ rozhodně tak výstižný není. Popisující k němu musí vždy dodat, že poštolka se vznáší, doslova visí na místě nad terénem (loukou nebo polem). Tento nezaměnitelný způsob letu, který lovící poštolka ovládá, zachycují dva dokumentární snímky BBC:
Hlavu to má jako sameček, křídla a záda taky, ale ocásek to má jako samička. Potlouká se to po cizích hnízdech a hledá myše po skrýších. Co to je?
V době, kdy toto začínám psát je většina „našich“ letošních poštolčat ve věku 8 týdnů (jinými slovy je jim 56 dní). Tyto adolescenty bývá už občas těžko rozeznat od samičky a tak se mně někteří přátelé ptají, koho to vlastně na kameře vidí.
Je pravda, že pokud nevidíte jednotlivé členy poštolčí domácnosti zblízka, nebo jich není více pohromadě či jsou horší světelné podmínky, nemusí být někdy jednoduché odlišit ani samečka od samičky. Pokračovat ve čtení „Who is who aneb poštolku poznáš nejen po peří“
Zatímco my sledujeme dění v naší lodžii pohledem z okna a dveří pracovny i prostřednictvím kamer, sledují jiní lidé jiné poštolky za okny, v podkrovích, na půdách, ve výklencích, věžích nejrůznějších lidských staveb i přírodě, ať již hnízdí „jen tak“ či v budkách, které jim lidé připravili. Někteří z těchto lidí rovněž zapojili do sledování techniku a tak na internetu můžeme najít řadu přímých přenosů z hnízdění. Přenos z hnízdění takto publikují lidé nejrůznější – od jednotlivců, u nichž se poštolky zabydlely, přes skupiny nadšenců, kterým se podaří přemluvit místního faráře nebo starostu, školy po ornitologické a ochranářsky zaměřené spolky a organizace. Způsob a kvalita přenosu samotného je různá, rovněž tak podrobnost a kvalita informací, které jsou jsou s přenosem publikovány. Přímé přenosy k sobě na internetu nabalují různě velké komunity příznivců, které mohou upozornit na vyjímečné události nebo dokonce podnítit záchranné akce (hladem strádající poštolčata jsou nakrmena, po ztrátě jednoho z rodičů převezena do záchranné stanice…). Pokračovat ve čtení „Poštolky online“