Všechno začalo v úterý 10. června hned po ránu, když se jedno z poštolčat rozhodlo, že pořád procvičovat křídla jen tak na hnízdě a v sousedním koši už ho nebaví. Použilo tedy křídla poprvé k opravdovému letu. Bylo to jen pár mávnutí, ale let to byl. A byl to let úspěšný, neboť zdárně úřistáo na zábradlí a zase se zněj dokázalo vrátit.
Pak to zkusilo další:
Jejich počínání si všiml otec poštolka a začal se více zdržovat v lodžii, zřejmě chtěl mít přehled, kam se mu potomci zatoulají. A za chvíli opravdu dopočítat se sedmi nebylo jednoduché. První den už tři prozkoumávala zábradlí, skříňku pod oknem i co se všechno skrývá na podlaze. Druhý den, ve středu 11. června, už občas zůstalo na hnízdě a v sousedním koši jen nejmladší sedmé poštolče.
Vyváděla strašlivě. Jedno se pokoušelo dostat zavřeným oknem dovnitř do místnosti. Možná za tím poštolčetem, co se zrcadlilo v okně.
Vyvádějí také na podlaze. Je to tradiční bezpečný trénink. Nikam odtud nemůžete spadnout…
Poštolčata mají ovšem vyšší cíle. Především bidýlka. Dvě z nich se přes počáteční nesnáze dostala na ty nad starým hnízdem.
Jedno zdolalo méně obtížné bidýlko nad koše, vedle hnízda.
Pořád se zkrátka něco děje…