Vyhánění

Poštolčata ještě stále občas slýcháme, jak někde poblíž loudí po rodičích něco k snědku.  jedno pronásledovalo otce poštolku v pátek ráno až na bidýlko nad starým hnízdem:

Poštolčí sameček je zatím ještě docela tolerantní, ale samička už zřejmě nabyla dojmu, že je načase, aby se poštolčata o sebe začala starat sama. Když se za ní jedno z nich s křikem v neděli nad ránem hnalo, nepustila ho ani na zábradlí:

Poštolče zmizelo někde na protější straně ulice a samička ještě chvíli bedlivě hlídala pro případ, že by je napadlo se vrátit.

Poštolčata si z toho vzala zřejmě ponaučení a domů do lodžie se už nijak nehrnou.