Léta Páně 1835 vyšla v Časopise Ćeského Musea báseň Swatba na Krásné Hoře, kterou „dle pověsti vzdělal Věnceslav Jaromír Picek“. Místem děje jsou zříceniny „v Táborsku blíž Mladé Vožice. Poslední držitelkyně tohoto hradu, ovdovělá paní Mráčkovna, o níž tato báseň jedná, ve zříceninách jeho roku 1211, jak jak pověst udává, smrt svou našla…“. Nás pochopitelně zaujal na samém začátku kolem šedivé rumy odletující „poštolek divokých řad, jejichžto náramně hlaholí šumy“:
Tamto co poštolek diwokých řad,
SwatbavKrasneHore
Gegichžto náramné hlaholj šumy,
Obletugj kolem šediwé rumy,
Stáwaltě před wěky auprawný hrad.
Ostawil wšak wěž gen drawý čas,
Aby, když utuchne lidský hlas,
Z rozmetů pautnjk zde wyskaumal gemný,
Závoj co dřewnosti ukrýwá temný.
Časopis Českého Musea, Svazek 9., 1835, str. 131 – 136