Občas propadáme dojmu, že poštolky literární se vykytují v české poezii vlastně nevyskytují. Náhodně jsme však narazili na další bílou vránu, vlastně poštolku, v básni Josefa Topola A co zbude po nás?
…V hájích Keltů, kteří se snoubili
s liškou a s vlkem s medvědicí
s holubem lasicí a poštolkou
a zanechali po sobě rozpukané hlavy…
