Bylo sneseno dle očekávání v pondělí nad ránem. Poprvé jsme ho pod poštolkou zahlédli v 6:50. V 7:05, když se objevil sameček s myšem, bylo jasné, že jsou vejce opravdu dvě:
Samička se k vejcím vracela po celý den. Vždy, když slétla dolů z bidýlka, tak to pěkně žuchlo, jako by to byla nějaká těžká váha, což tedy není:
A ovšem, bylo nutno zahánět holuby. Teď, když se samička věnuje vejcím, tak jsou holubové drzejší a drzejší. A ona sama se taky už tolik nemá chuť s nimi prát. Tak se na ně jenom ježí a syčí:
Zatím to na zastrašení stačilo. Aź bude na vejcích doopravdy sedět, bude hůř.
O vejce se zajímá také otec poštolka. Je na ně patřičně hrdý. Jak by taky ne, jsou celá po něm, krásně zrzavá. A když tak čeká na samičku, tak už se také trénuje v sezení:
