Za ranních červánků jsme tu dnes měli skoro minus dvanáct stupňů (Celsia). „Naše“ poštolka se nicméně rozhodla, že teď už je na odlet do teplejších krajin poněkud pozdě, a tak u nás zůstává. Načepýřená ve svém péřovém spacáku a přitisknutá k polystyrenu přečkává poslední mrazivé noci:
Do zimy ven se jí moc nechce a tak dříve přilétá a později odlétá. Po příletu zkouší, které bidýlko by dnes bylo nejlepší, protože vítr, který vane naší ulicí, je taky pěkně studený a nepříjemný. Zdá se jí, že nejlepší by to bylo na poličce pod stropem vedle dveří. Je to zřejmě opravdu prostor nejteplejší, ale velmi nízký, takže to vždy po nějaké chvíli vzdá a vrátí se na řádné bidýlko.
I my sledujeme bedlivě vývoj teplot, protože pokud bude hrozit, že klesnou pod dvacet, měli bychom demontovat zimní kamery.
Konec února je ovšem obecně obdobím, kdy se s končící zimou kamery opět instalují a spouštějí. Před týdnem takto spustili přímý přenos z budek ve věži kostela v německém Dettingenu; dnes ráno tam bylo minus jedenáct. Tak nezbývá než doufat, že tamní kamery jsou dostatečně odolné. Letošní přenos totiž slibuje pokračování loňského soupeření poštolek a kavek o budku určenou pro poštolky. Kavky, které vloni vyhrály, se už opět v budce producírují. Mráz, nemráz.
Související příspěvky: