Když si čtete o poštolkách, dozvíte se jako jednu ze základní informací, že sameček občas střídá samičku v sezení na vejcích v době, kdy se samička živí donesenou potravou. Dokonce se můžete dočíst, že sedí na vejcích méně pečlivě. Poštolčí povahy, stejně jako lidské jsou ovšem různé, a pokud bychom měli soudit podle samečků, kteří se u nás za deset let vystřídali, museli bychom konstatovat, že emancipace poštolčích samečků je v tomto směru více než pokročilá. I „náš“ letošní sameček sedí na vejcích neskonale rád. Občas přijde samičce jen tak nabídnout, že ji vystřídá.
Bezpečnější způsob, jak ji k tomu přesvědčit je ovšem přinést jí aspoň menší svačinku. Samička vracející se na hnízdo pak má obvykle problém, jak samečka z vajec vystrnadit (správně by se v tomto případě mělo říkat možná vypoštolčit). Sameček předstírá, že má na práci něco důležitějšího jako otáčení vajec nebo osobní hygienu a že zkrátka samičku nevidí a neslyší.
To druhé je stěží uvěřitelné, protože samička křičí a křičí a křičí.
Včera večer se snažila samečka vykřičet nepřetržitě celou půlhodinu od půl sedmé do sedmi. Když se pak po půlhodině vrátila, trvalo to ještě dobrých deset minut než se sameček z vajec konečně zvedl.
Otázka, kdo bude sedět na vejcích, je zkrátka klíčová.
Související příspěvky: