O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Každým rokem, když už poštolčata vyletí alespoň do ulice, se začíná poštolčí sameček zajímat o hnízdo. Domácí pan poštolka v tomto ohledu není výjimkou. Po ránu je možno ho zastihnout v hnízdní bedýnce, jak ji zkoumá a občas vylepší hnízdní důlek. Pokračovat ve čtení „Testování nové podestýlky“
Poštolčí lodžie odjakživa přitahuje i cizí poštolky – a%t uř bydlí někde v okolí nebo jen prolétají kolem. Dnes ráno do ní zavítal mladý nepřepeřený sameček, který měl ještě pruhovaný ocásek. Otec poštolka, který se teď lodžii, kde na něj mohou číhat poštolčata, spíše vyhýbá, byl ovšem nedaleko a vetřelce během chvilky zahnal. Pokračovat ve čtení „Otec poštolka a cizinec“
Každý rok na přelomu června a července začíná letecký provoz v okolí poštolčí lodžie houstnout. Rorýsům dorůstají mláďata tak jejich letky stále častěji prosviští kolem. Pokračovat ve čtení „Rorýsi, rorýsi, rorýsi“
Poštolčatům bylo dnes 48. tomu nejmladšímu 45 dní. Jsou ještě stále závislá na rodičích. Ti to s nimi ale nemají lehké. Vždy, když je poštolčata zahlédnou, vrhají se na ně a hlasitě se dožadují potravy. Pokračovat ve čtení „Rodiče na úprku“
Den poté, co se první poštolčata rozlétla do ulice, vyrazila i další. V lodžii zůstalo už jen nejmladší poštolče; hnízdo a koš vedle něj opouští až k večeru (18:38). Ostatní celý den poletovala dovnitř i ven. Pokračovat ve čtení „Poslední dva“