O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Jak a čím nabarvit velikonoční vejce není problém, kterým by si poštolky a jiní opeřenci museli lámat hlavu. Snášejí mnohdy přímo kraslice. Poštolčích vajec se v naší lodžii letos o velikonocích zřejmě stejně jako o těch loňských nedočkáme a tak jsme pro velikonoční přání vybrali jedno z nejhezčích vajec ze snůšek minulých. Poštolky jsou ovšem letošní.
Nic jiného jsme ani nemohli čekat. Jestliže si naši lodžii našli opět poštolky, dříve nebo později ji museli začít zkoumat co do možností pro hnízdění i holubi. Na střeše nad námi to zkrátka není ten správný komfort. Na rozdíl od poštolek první průzkumník neomylně zamířil do starého hnízda.
Kromě pozorování našich poštolek „domácích“ jsme měli včera příležitost pozorovat aprílový rej poštolek nad střechami rajhradského kláštera. Bydlí jich tam zřejmě hned několik párů. Poštolky sdílejí společné střechy s benediktinským opatstvím, památníkem písemnictví na Moravě a záchrannou stanicí pro dravé ptáky, která pečuje o jejich příbuzné.
Jedno úhledné hnízdo se skrývá ve vikýři střechy kostela sv. Petra a Pavla.
Na prvního dubna, jak možná ještě ne všeobecně známo, připadá mezinárodní den ptactva. Naše poštolky ho oslavili tradičně:
V bajce Jamese Thurbera Kavky na ciferníku (The daws on the dial) se mladý Jack Kavka zarputile snaží se svou družkou vystavět hnízdo na minutové ručičce městských hodin. Nejprve ve čtvrt na devět, pak pro jistotu dříve ve čtvrt na sedm… Pokračovat ve čtení „Kavky na ciferníku“