O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Když už poštolčatům táhne na dvacátý den, tak už aktivně reagují na potravu, kterou jim rodiče nosí. Snaží se jí zmocnit a protože natrhat ji na kousky a způsobně ji sníst ještě neumějí, tak donesený úlovek polykají vcelku. Pokračovat ve čtení „Polykači myšů“
Letos, od roku 2018 už podeváté, byla poštolčata, co se vylíhla v naší lodžii, okroužkována. Stalo se tak 27. května v podvečer v době, kdy byla 16 – 14 dní stará. Pokračovat ve čtení „Kroužkování podeváté“
Do života „našich“ poštolek se snažíme nezasahovat. Výjimečně nám to ale přece jen nedá. Naposledy po dlouhé době dnes. Pokračovat ve čtení „Deus ex machina“
Rorýsi nyní svištívají kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie hlavně po ránu v podvečer. A vypadá to, že obydleny jsou prakticky všechny apartmány. Pokračovat ve čtení „Rorýsi, rorýsi, … a poštolky“
V posledních dvou dnech se kolem poštolčí lodžie potlouká cizí, ještě nepřepeřený, poštolčí mladík. Klidně vletí za paní poštolkou do lodžie… Pokračovat ve čtení „Cizí mladík“