O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
První letošní vejce mohl pan poštolka obdivovat těsně před desátou. Předcházel tomu incident s cizí poštolkou, která se za ním přiřítila skoro až na hnízdo. Pak si ale v klidu na vejci i poseděl. Pokračovat ve čtení „Vejce, on, ona, plus ještě jedna“
Tak už jsou tu zase velikonoce a čas barvení vajec. My lidé domácí jsme se do této činnosti pustili dnes po ráno. Ovšem tak dokonalé kraslice jako naše paní poštolkou zkrátka neumíme…
Pokračovat ve čtení „Velikonoční vejce“
Poštolky za oknem naší kuchyně na opačné straně domu než se nachází poštolčí lodžie pozorujeme už od r. 2009. Většinou to byly neúspěšné pokusy o hnízdění v otvoru po větráku spíže bytu o patro níže. Pokračovat ve čtení „Za oknem naší kuchyně“
Co by bylo, hraboš… Pokračovat ve čtení „Hádej, co bude k večeři“
Objevují se tu touhle dobou: pan a paní kavkovi. Nebudou to ti stejní, ale každoročně je tu někde poblíž pár kavek, který hledá místo k hnízdění. Ten z dnešního rána se nejprve zajímal o rorýsovník, což ovšem neušlo pozornosti domácího pana poštolky. Pokračovat ve čtení „Pan a paní kavkovi“