O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí sameček, co u nás bydlí od roku 2019, je známý lovec rorýsů. Rorýsovník nad oknem vedle poštolčí lodžie ho neodpolatelně přitahuje. To, že má snejné skolny i jeho družka, nám ale odhlalil až bližší pohled nové kamery č. 10a: Pokračovat ve čtení „Ona to zkouší také“
Když jedna hnízdní sezóna končí, začíná vzápětí sezóna další. Dnes ráno to bylo jasně vidět. Přibližně ve třičtvrtě na pět probudil – zřejmě nejen nás – hlasitý a vytrvalý teritoriální pokřik otce poštolky. Pokračovat ve čtení „Na konci a začátku“
Poslední okroužkované poštolče jsme v naší lodžii viděli 14. července večer, kdy jedno přiletělo na bidýlko a hned zase odletělo. Následující noc strávila v lodžii po dlouhé době pouze matka poštolka. 16. července se k ní přidružilo neokroužkované poštolče. Pokračovat ve čtení „Na konci sezóny“
Rorýsci už patrně brzo opustí rodná hnízda. Po celé dny sviští kolem našich oken rorýsí letky. A když se pustí do krmení i ti „baši“, je kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie opravdu rušno. Pokračovat ve čtení „Ruch kolem rorýsovníku“
V posledních dnech se v naší lodžii objevují cizí poštoláci. Jsou minimálně dva a velmi mladí. Zvláště ten první z 12. července. Má ještě hnědou hlavičku i pruhovaný ocásek. Pokračovat ve čtení „Cizinci“