O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Již více než deset let se na protější straně našeho domu pokouší zahnízdit další pár. Nutno přiznat, že větrací otvory spižních skříní, z nichž vypadávají po zateplení fasády krycí mřížky, nejsou tím nejideálnějším místem. Takže z toho většinou nic nebylo. Pokračovat ve čtení „Poštolky spižní“
Celé včerejší dopoledne trávily mladé poštolky na druhé straně našeho domu leteckou akrobacií. Každoročně se v našem domě o dvě patra níže ve větracím otvoru spíže snaží nějaký pár těch nejmladších zahnízdit. Pokračovat ve čtení „Lety zásnubní“
Každým rokem se v okolí objeví mladé poštolky, které by rády založily své první hnízdo. Samečci se mezi nimi snadno poznají, protože nemusí být ještě zcela přepeřeni. Pokračovat ve čtení „Mladík ze sousedství“
Takže zase jednou trocha poezie s poštolkou. Báseň Poštolka vyšla v Divokém víně 95/2018 a jejím autorem je Michael Lorenc.
Objevují se tu už řadu let, většinou po polovině května, a snaží se zahnízdit v otvoru po vypadlém větráku kuchyňské skříně o dvě patra níže po námi. Každý rok jim slibujeme budku, ale ještě jsme se k tomu nedostali…
