V minulých sezonách jsme tu měli samečky kteří byli natolik emancipovaní, že poštolčata sami krmili. Vynikal mezi nimi sameček z roku 2014, který nejenže krmil společně se samičkou, ale krmil i samičku, když se líhla mláďata a pak i poštolčata přímo pod ní:
Když tři jedí za pět
Když se po třídenní nepřítomnosti vrátili domů, zjistili jsme, že poštolčata za tu dobu neuvěřitelně povyrostla. Oteplilo se a v parnu většinu dne proklimbají a samička už je v tom teple klidně může nechat i o samotě. Když přijde čas na krmení vstávají s větším elánem snad jen ráno. To vypadají opravdu jako čilá trojhlavá saň. K večeru už spíše jako ochmýřená saň na krmníku. Sameček totiž nosí jídla jako by jich stále bylo pět a samička je vytrvale vykrmuje.
Opravdu ví nejlépe co dělat?
Dnes dopoledne v 10:41 se vylíhlo poslední vejce. Byl krásný den, oteplilo se, sameček nosil pravidelně proviant, samička pečlivě krmila a přebytky (a nebylo jich málo) ukládala do koutů kolem hnízda. Ještě teď jsou ve škvíře mezi bedýnkou a truhlíkem minimálně tři odložení hraboši. I na stavbě byl klid, který zde vzácně panuje už od začátku týdne; jen dva dělníci lepili polystyren na nejvzdálenějším domě.
George, Rosie, Alice, Kirky, Maddie a Rabbie
Pokud někdo rozumí poštolkám, je to Gordon Riddle.
V lońském roce se mu podařilo získat prostředky na projekt sledování pohybu poštolčích mláďat po opuštění rodného hnízda. Informace o projektu a jeho výsledcích najdete zde. Z šesti mladých poštolek (George, Rosie, Alice, Kirky, Maddie a Rabbie) nepřežily dvě a o ostatních od února nejsou žádné novinky. Buďto uhynuly nebo je v tom nějaký technický problém. Pokračovat ve čtení „George, Rosie, Alice, Kirky, Maddie a Rabbie“
A jsou ta tam
Naše poštolčata i s tím šestým adoptovaným už vyletěla a tráví většinu času mimo lodžii. Většinou se ani nezastaví na noc, neb počasí je teplé a po dešti ani památky. Dny tráví po okolních střechách a anténách a na rodiče přilétající s něčím na zob se vrhá celá stíhací letka za hlasitého křiku. Naše ulice se tak stala ulicí vykřičenou.
V rodné lodžii se zastaví většinou časně zrána nebo až pozdě odpoledne a to jen proto, aby tam dostihla samečka či samičku. Ti mají sice stále tendenci nosit potravu na hnízdo, ale propracují se k němu většinou až když jsou otesánci alespoń trochu nasyceni.
Poštolče se vrhá na samečka na hnízdě (2016/07/02) Pokračovat ve čtení „A jsou ta tam“