Štítek: mládě

Včera, daleko později než v kterékoliv předchozí sezóně, se poštolčata odhodlala opustit bezpečí hnízda a vyrazila na první průzkumné výpravy za okraj bedýnky. Nejprve to menší a ještě více ochmýřené, ale zřejmě daleko podnikavější a šikovnější, seskočilo před čtvrt na jedenáct z ucha bedýnky a vydalo se do nejbližšího světa. Navštívilo přitom i koš sousedící s bedýnkou. Výlet se mu zjevně zalíbil a tak si ho pak ještě několikrát zopakovalo.

První výlet před hnízdo aneb Takto vypadá naše hnízdo zvenku? (2016/06/13) Pokračovat ve čtení „Pozor chodci!“

Demontáž zábradlí naší lodžie, původně avizovaná na středu, proběhla až dnes, v pátek 10. června a zabrala necelou půlhodinu od půl desáté do desíti. Jak už to tak bývá, všechno bylo trochu jinak. Nedemontovalo se zvenčí, ale zevnitř, takže důmyslný koš, který jsme předtím nastražili jako bariéru mezi bedýnku před hnízdem a zábradlím, putoval rychle na bedýnku. A ještě jeden jsme dali před truhlík pro případ, že by poštolčata napadlo v panice vyrazit ven. Věk na to zatím nemají, což svým chováním při celé operaci potvrdila. Seděla v koutě v truhlíku a jen koukala… Hodní horolezci, kteří demontáž prováděli, pak opatrně košíky sebrali.

Pokračovat ve čtení „Operace zábradlí“

Ještě dnes ráno byli tři.

Ale jedno už se moc nemělo k jídlu, vlastně kdoví, zda vůbec dnes ještě něco jedlo. Před sedmou si šlo sednout stranou od ostatních doprostřed hnízda a když pak samička přišla za minutu sedm krmit, už se nepřidalo k ostatním a odešlo do kouta. Po krmení se k němu přidala zbylá dvě poštolčata a schoulila se spolu v koutě do klubíčka. Při příštím krmení ve čtvrt na devět už nevstalo. A odpoledne, protože v přírodě nic nepřijde nazmar, posloužilo samo za potravu svým sourozencům…. Pokračovat ve čtení „Jako by nikdy ani nebylo“

Když se po třídenní nepřítomnosti vrátili domů, zjistili jsme, že poštolčata za tu dobu neuvěřitelně povyrostla. Oteplilo se a v parnu většinu dne proklimbají a samička už je v tom teple klidně může nechat i o samotě. Když přijde čas na krmení vstávají s větším elánem snad jen ráno. To vypadají opravdu jako čilá trojhlavá saň. K večeru už spíše jako ochmýřená saň na krmníku. Sameček totiž nosí jídla jako by jich stále bylo pět a samička je vytrvale vykrmuje.

Pokračovat ve čtení „Když tři jedí za pět“