O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Na 29. května – 21. června byl naplánován festival Ignis Brunensis. Letos z něho možná nic nebude, protože na shromažďování takového počtu lidí bude trochu brzo. Ale kdoví, jak to bude zase do roka a do dne. Takže stojí za to říci ne už nyní. Více k tomu jak a proč na stránkách Stop petardám. Pokračovat ve čtení „Stop petardám“
Možná jste si toho všimli, možná jste to i viděli. Dva květináče s našimi loňskými vánočními stromečky zmizely ze skřínky pod oknem lodžie. „Naše“ poštolka, která používala s oblibou prostor mezi nimi k odložení zásobních hrabošů, si teď bude muset najít jinou skrýš. Pokračovat ve čtení „Jak jsme zachraňovali vánoční stromečky“
Ohňostroj rumunských mistrů prý včera nad brněnskou rozdával energii a oslovení diváci ocenili jeho vlasteneckost. Kdyby se někdo zeptal nás, kladného ohlasu by se nedočkal. A „našich poštolek“, těch se stejně jako dalších zvířecích obyvatel nejbližšího okolí místa konání, nikdo za celou dobu existence Ignis brunensis od r. 2001, neptal nikdo. Pokračovat ve čtení „Když starosta neví…“
Když se vloni 31. března zjistili, že nám před okny ložnice hned vedle lodžie vyrostlo lešení, tak jsme si těžko mohli dopředu představit, jak dlouho se celá stavební akce protáhne a kolik kompikací nám přinese. I když, co jiného jsme mohli čekat, když se projekt neprojekt měnil za pochodu. Ve volbě „Nejlevněji nebo promyšleně“ (Manuál energeticky úsporné architektury str. 89 a další) jsme pak logicky skončili jako „Nejdráže a nepromyšleně“.
Jak se nakonec ukázalo, tak rok a den stavba, alespoň v naší lodžii, přeci jen netrvala. Pouhých 351 dní… Dnes dopoledne do ní vstoupili poslední dva řemeslníci a olištovali naši novou podlahu. Ukázalo se, že jako většina těch, co se tu vystřídali před nimi, mají pro specifickou situaci v naší lodžii pochopení. Takže se nám dostalo zalištování kabelů ke kamerám na míru. Za což budiž panu Brádkovi a jeho rodinné firmě dík. Pokračovat ve čtení „Do roka a do dne (téměř)“
Zase je tu, letos už po devatenácté, Ignis Brunensis. A jak by taky ne, když žijeme v Brně, městě uprostřed Evropy. Že by proti takové veselici někdo mohl něco mít? To možná bývalo. Letos co do protestů, zdá se, ticho po pěšině. Po těch kolem brněnské přehledy lépe se po včerejším ohňostroji raději neprocházet…
Protože se nechceme opakovat, tak si můžeme aspoň připomenout, co jsme k ohňostrůjnému festivalu napsali loni: Ignis Brunensis 2015. A také se s Vámi můžeme podělit o to, jak to vypadá od nás. Je pravda, že „naše“ poštolky už taková maličkost letos nevyruší. Samička i sameček strávili noc v klidu na bidýlku a poštolčata dole v hnízdním koutě.