Do roka a do dne (téměř)

Když se vloni 31. března zjistili, že nám před okny ložnice hned vedle lodžie vyrostlo lešení, tak jsme si těžko mohli dopředu představit, jak dlouho se celá stavební akce protáhne a kolik komplikací nám přinese. I když, co jiného jsme mohli čekat, když se projekt neprojekt měnil za pochodu. Ve volbě „Nejlevněji nebo promyšleně“ (Manuál energeticky úsporné architektury str. 89 a další) jsme pak logicky skončili jako „Nejdráže a nepromyšleně“.

Jak se nakonec ukázalo, tak rok a den stavba, alespoň v naší lodžii, přeci jen netrvala. Pouhých 351 dní… Dnes dopoledne do ní vstoupili poslední dva řemeslníci a olištovali naši novou podlahu. Ukázalo se, že jako většina těch, co se tu vystřídali před nimi, mají pro specifickou situaci v naší lodžii pochopení. Takže se nám dostalo zalištování kabelů ke kamerám na míru. Za což budiž panu Brádkovi a jeho rodinné firmě Brastav (http://brastav.cz/) dík. Pokračovat ve čtení „Do roka a do dne (téměř)“

Ignis Brunensis 2016

Zase je tu, letos už po devatenácté, Ignis Brunensis. A jak by taky ne, když žijeme v Brně, městě uprostřed Evropy. Že by proti takové veselici někdo mohl něco mít? To možná bývalo. Letos co do protestů, zdá se, ticho po pěšině. Po těch kolem brněnské přehledy lépe se po včerejším ohňostroji raději neprocházet…

Protože se nechceme opakovat, tak si můžeme aspoň připomenout, co jsme k ohňostrůjnému festivalu napsali loni: Ignis Brunensis 2015. A také se s Vámi můžeme podělit o to, jak to vypadá od nás. Je pravda, že „naše“ poštolky už taková maličkost letos nevyruší. Samička i sameček strávili noc v klidu na bidýlku a poštolčata dole v hnízdním koutě.

Sliby, chyby

Už jste si toho možná všimli, možná dosud ne. Všechno je zase jinak a možná ještě jinak bude.

Naivně jsme se domnívali, že dohoda nestavět lešení před naší lodžií do odletu ptáků, platí. V sobotu 11.června se nám lešení před lodžií objevilo. Poštolčatům bylo včera minimálně 23 dní (pokud z pěti přežilo to nejmenší, druhé bude o den nebo dva starší). Oproti minulým letům, kdy nám už dvacetidenní poštolčata ťapala čile přede dveřmi, se tato dvě přeživší letošní drží na hnízdě a zatím se neodvážila dále než do bedýnky. Přísun potravy je zřejmě dostatečný, tak proč opouštět známé jistoty…

 Samička přistává s úlovkem (2016/06/12) Pokračovat ve čtení „Sliby, chyby“

Operace zábradlí

Demontáž zábradlí naší lodžie, původně avizovaná na středu, proběhla až dnes, v pátek 10. června a zabrala necelou půlhodinu od půl desáté do desíti. Jak už to tak bývá, všechno bylo trochu jinak. Nedemontovalo se zvenčí, ale zevnitř, takže důmyslný koš, který jsme předtím nastražili jako bariéru mezi bedýnku před hnízdem a zábradlím, putoval rychle na bedýnku. A ještě jeden jsme dali před truhlík pro případ, že by poštolčata napadlo v panice vyrazit ven. Věk na to zatím nemají, což svým chováním při celé operaci potvrdila. Seděla v koutě v truhlíku a jen koukala… Hodní horolezci, kteří demontáž prováděli, pak opatrně košíky sebrali.

Pokračovat ve čtení „Operace zábradlí“

(Nejen) sezení začíná

Snůška pokračuje v pravidelném rytmu jednoho vejce za 49 hodin a něco minut. Prozatím poslední bylo sneseno v noci ze včerejška na dnešek již za tmy. Připsali jsme ho ve statistických údajích ke včerejšku, ale není pochopitelně jisté, zda se interval mezi snesením posledních dvou vajec neprotáhl. Každopádně se už ráno těsně po půl sedmé, kdy se samička se samečkem střídali v sezení, objevilo před objektivem kamery snímající shora dění na hnízdě. Pokračovat ve čtení „(Nejen) sezení začíná“