O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ne že by se to někdy předtím nepřihodilo, ale zachytit něco takového se nám podařilo za tu dobu, co jsou u nás poštolky v podnájmu, asi jen jednou nebo dvakrát.
Sameček, ten mladší, ještě plně nevybarvený, který je aktuálně pánem v lodžii, přinesl dnes odpoledne do lodžie samičce hraboše. Po jejím příletu odstartoval i s myšem pod zábradlím, načež se hodnou chvíli takto honili. Pokud myše skutečně samičce předal, stalo se tak mimo lodžii… Pokračovat ve čtení „Hraboše v září přinášeti viděti“
Naše poštolčata i s tím šestým adoptovaným už vyletěla a tráví většinu času mimo lodžii. Většinou se ani nezastaví na noc, neb počasí je teplé a po dešti ani památky. Dny tráví po okolních střechách a anténách a na rodiče přilétající s něčím na zob se vrhá celá stíhací letka za hlasitého křiku. Naše ulice se tak stala ulicí vykřičenou.
V rodné lodžii se zastaví většinou časně zrána nebo až pozdě odpoledne a to jen proto, aby tam dostihla samečka či samičku. Ti mají sice stále tendenci nosit potravu na hnízdo, ale propracují se k němu většinou až když jsou otesánci alespoń trochu nasyceni.
Poštolče se vrhá na samečka na hnízdě (2016/07/02) Pokračovat ve čtení „A jsou ta tam“
Jak to bylo?
Poštolka sledována poštolčaty slétá přede dveře:
Pokračovat ve čtení „Jak poštolka předala poštolčatům myše.“
Je známo, že poštolky se s oblibou baví honěním jiných ptáků včetně dravců větší než jsou ony samy. Že se s nimi dokáží i úuspšně porvat a sebrat jim kořist ukazuje reportáž o takovémto souboji se sokolem, z nějž sokol vyšel naprázdno: David & Goliath, or how a Peregrine lost it’s prey to a Kestrel (PDF).
foto © Ellen Sandberg