O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnešní den byl docela deštivý. „Naše“ poštolky se proto zdržovaly ponejvíce v lodžii. Hned ráno do ní pan poštolka přinesl – patrně odněkud ze spíže – zbytek blíže neidentifikovatelné kořisti. Samičky se na něj hned vrhla a prakticky ho shodila z bidýlka. Pokračovat ve čtení „Za deště“
Tak už je tu opravdu zima. Sníh padal a padal a napadlo ho tolik, že přikryl všechny hraboší cestičky. A tak „naše“ poštolky změnily jídelníček. Hned po ránu si paní poštolka přinesla do lodžie k snídani menšího černého opeřence. Pokračovat ve čtení „Zimní menu“
Když se „našim“ poštolkám daří lov, schovají si občas něco do zásoby. Přímo v lodžii si tradičně zřizují spížku poštolčí samičky, i ta poslední. Jedno hraboše si přinesla dnes po ránu. Pokračovat ve čtení „Myš do zásoby“
Pro poštolčí rodiče starost o potomstvo rozhodně nekončí dnem, kdy poštolčata vyletí z hnízda. Ještě asi měsíc poté, dokud se mladí nerozhodnou vydat někam dále do světa, je zásobují potravou. Letos jim ji obvykle nosí někam mimo naši lodžii. Ale občas otec poštolka přinese něco menšího i sem. Pokračovat ve čtení „Rodičovské povinnosti“
Opakuje se to každou sezónu. Poštolčí samečci nemají rádi, když se v okolí hnízda povaluje nezkonzumovaná kořist. Pokračovat ve čtení „Renomé zdatného lovce“