O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčata v naší lodžii – pět se jich vylíhlo v pondělí a jedno ve středu – tráví většinu času konzumováním všeho, co jim maminka strčí do zobáčku. Ještě nejsou dost stará na to, aby zůstávala sama a paní poštolka je v době když je nekrmí chrání před prochlazením nebo naopak přehřátím. Pokračovat ve čtení „Rostou jako z hrabošů“
Konec sezení na vejcích se očividně blíží. Samička na nich trpělivě sedí, pravidelně je obrací a občas na ně pokvokává. Pokračovat ve čtení „Koutová zásoba“
Poštolčí jídelníček není rozhodně jednotvárný. Je na něm i hmyz. Takhle v květnu se objevují velehousenky drvopleně obecného, zvaného též drvopleň topolový nebo drvopleň vrbový (Cossus cossus). První přinesl pan poštolka včera ráno. Pokračovat ve čtení „Sezóna housenek“
Ne každá poštolka umí ulovit rorýse. „Náš“ pan poštolka to ke smůle rorýsů umí. Prvního přineseného opeřence, kterého přinesl, identifikovatelného jako rorýs, zaznamenali v roce 2020 (viz příspěvky Svačina sviští a Jak se to jí?). Pokračovat ve čtení „Lovec rorýsů“
Tak už je tu tase máj. Letos již na jeho samém začátku „naše“ paní poštolka sedí na vejcích. Přistupuje k tomu úkolu opravdu velmi zodpovědně Pokračovat ve čtení „Poštolky a první máj“