O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Někdy se zkrátka předání úlovku nepovede. Dnes nedočkavá paní poštolka doslova vyrazila panu poštolkovi z pařátu hraboše, kterého jí přinesl k obědu. Hraboš skončil v dolním koši, odkud ho pan poštolka vylovil a odletěl s ním do spíže. Paní poštolka tak o hraboše přišla, i když tomu nejprve nechtěla uvěřit a hledala ho dole v koši… Pokračovat ve čtení „Ztráta hraboše“
Ráno v 7:09, když samička přiletěla vystřídat samečka, který si užíval sezení na vejcích, byla vejce ještě čtyři. Pokračovat ve čtení „Vejce páté (s rejskem)“
Včera ho přinesl pan poštolka své družce odměnou za první letošní vejce. Zdá se, že jaro má opravdu velký náskok. Velehousenky drvopleně obecného, zvaného též drvopleň topolový nebo drvopleň vrbový (Cossus cossus) se totiž na jídelníčku našich poštolek objevují obvykle až po polovině května. Pokračovat ve čtení „První letošní maxihouseňák“
Nestalo se to poprvé. Letos dokonce poněkolikáté. Na jídelním lístku našich poštolčích podnájemníků jsou – hlavně teď na jaře – naši oblíbení sousedé netopýři. Dnes na lovecké zvyky „našeho“ pana poštolky zase jeden doplatil. Pokračovat ve čtení „Netopýří problém“
Vysněný kraj blahobytů, kde pečení hraboši padají sami poštolkám do zobáku, možná existuje někde v poštolčích bájích a pověstech. Ve skutečném životě je letící hraboš obvykle nesen v pařátech či zobáku dravce. Občas pak hrabošův pád způsobí to, že ho poštolka upustí. To se právě přihodilo „naší“ paní poštolce dnes odpoledne. Pokračovat ve čtení „Letící hraboš“