O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes odpoledne těsně po páté přinesl pan poštolka své družce poprvé letos do lodžie hraboše. Chvíli s ním čekal na bidýlku nad starým hnízdem a pak na opačné straně lodžie. Když si jeho milá pro dárek nepřiletěla, vrátil se zpět nad staré hnízdo. Tam se k němu nakonec paní poštolka připojila. Pokračovat ve čtení „První letošní“
Od té doby, co poštolčata poprvé vyletí do ulice, stávají se snad nejdůležitější částí jejich programu lovy na tatínka. Pokračovat ve čtení „Lovy na tatínka“
Být doma je docela strategické. Zvláště když má takové poštolče hlad. Maminka mu určitě přinese něco dobrého. Pokračovat ve čtení „Jak poštolče ke svačině přišlo“
Přes den je tu teď docela prázdno. V podvečer se ale začínají slétat poštolčata. Dnes se strávit noc doma rozhodla čtyři. Když už byla rozesazená na bidýlkách nad starým hnízdem, objevil se pan poštolka s malým opeřencem k večeři. Pokračovat ve čtení „Večeře pro poštolčata“
Nejprve jsme mysleli, že rorýsovník vedle poštolčí lodžie je zcela okupován špačky. Ale když 20. května prolétali rorýsi kolem pana poštolky, který na zábradlí dokončoval svou toaletu, bylo vidět, že jeden z nich slétá dolů z atiky nebo z rorýsovníku. Pokračovat ve čtení „Jak je to s rorýsy a špačky“