Poštolčatům, co se letos vylíhla v naší lodžii už je 60 dní a to bývá čas vydat se světa. Jejich rodiče začínají mít více času sami na sebe. Pokračovat ve čtení „Zase sami“
Zasloužený odpočinek
Poštolčata se, jak už jsme psali, letos záhy rozhodla vyměnit rodnou lodžii za něco lepšího někde v okolí. Zato jejich rodiče se pravidelně vracejí na noc. Pokračovat ve čtení „Zasloužený odpočinek“
Rodičovské povinnosti
Pro poštolčí rodiče starost o potomstvo rozhodně nekončí dnem, kdy poštolčata vyletí z hnízda. Ještě asi měsíc poté, dokud se mladí nerozhodnou vydat někam dále do světa, je zásobují potravou. Letos jim ji obvykle nosí někam mimo naši lodžii. Ale občas otec poštolka přinese něco menšího i sem. Pokračovat ve čtení „Rodičovské povinnosti“
Ratata poštolčata
Poštolčata letos poté, co poprvé vyletěla do ulice, moc nevídáme. Ale čas od času, tak jednou za den, se aspoň jedno objeví. Většinou se s křikem přiřítí, když zahlédnou někoho z rodičů. Pokračovat ve čtení „Ratata poštolčata“
Konečně poštolče
V sobotu v podvečer do naší lodžie dorazila nečekaná návštěva. Za paní a panem poštolku se sem přiřítilo poštolče s kroužkem na pravé nožce. Na kroužku byly vidět zbytky barvy a tak, i když se nám nepodařilo přečíst číslo na něm, je jasné, že to bylo jedno z „našich“. Pokračovat ve čtení „Konečně poštolče“