Jak se ukázalo v neobvykle studenou neděli na sv. Jiří, nejen, že nevylezli hadi a štíři, tradiční to součást jídelníčku našich poštolek, ale neobjevilo se ani další vejce, takže jejich definitivní počet pro tento rok je pět.
Květiny a květináče
Když začne poštolka řádně sedět na vejcích, je potřeba vždy provést poslední úpravy nezbytné pro to, abychom ji ani samečka příliš nerušili chozením do lodžie. A tak jsme dnes přemístili dva jarní květináče ze skříňky, kde o velikonocích nahradily vánoční stromeček, dolů těsně přede dveře, kde je bude možno z pootevřených dveří snadno zalévat. Ostatní rostliny v lodžii už vzaly za své v letech minulých a slouží již jen jako bidýlka pro poštolčata trénující umění letu a přistání.
Sameček vyhlíží, co se děje u dveří Pokračovat ve čtení „Květiny a květináče“
(Nejen) sezení začíná
Snůška pokračuje v pravidelném rytmu jednoho vejce za 49 hodin a něco minut. Prozatím poslední bylo sneseno v noci ze včerejška na dnešek již za tmy. Připsali jsme ho ve statistických údajích ke včerejšku, ale není pochopitelně jisté, zda se interval mezi snesením posledních dvou vajec neprotáhl. Každopádně se už ráno těsně po půl sedmé, kdy se samička se samečkem střídali v sezení, objevilo před objektivem kamery snímající shora dění na hnízdě. Pokračovat ve čtení „(Nejen) sezení začíná“
Středa třináctého
Středa třináctého zřejmě nemá tak špatnou pověst jako pátek. Den po schůzi, která měla přinést informace o stavebních úpravách našeho a sousedících domů, ale ukázala, že harmonogram připravovaných prací je dosud nejasný, snesla „naše“ samička první vejce. Jaký osud ho čeká a v jaké rejži se ocitlo a ještě ocitne, ukáže čas. Rýži nezmiňujeme náhodou, bylo nám řečeno, že odborníci, s nimž se představitelé SVJ již ohledně poštolek radili, zajistí v případě potřeby šetrný převoz vajec do záchranné stanice – nejlépe v rýži.
Jaro je jaro
„Jaro je jaro, jaro je krásná věc, na jaře se myslí na lásku, myslí na ni pěnkava i jezevec, kdekdo má chuť na rozmnožování, je to příjemné, říká si pěnkava, je to užitečné, říká si jezevec, je to příjemné i užitečné, říká si sedmihlavý drak“ v bajce Miloše Macourka Sedmá hlava. A naše poštolky nečiní výjimku. A tak snad na rozdíl od sedmihlavých draků nevyhynou.
