O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes dopoledne nedlouho poté, co pan poštolka přinesl své družce hraboše, se v naší lodžii objevila neobvyklá návštěva. Kde se vzala, tu se vzala, ale nějak se dostala až do osmého patra. Protáhla se pod skly složenými na jejím okraji a začala si vše dúkladně prohlížet. Pokračovat ve čtení „Veverka nebojsa“
Jak už zde bylo mnohokráte řečeno, holubi jsou opravdu nepoučitelní, „Náš“ pan poštolka tak má o zábavu postaráno… Pokračovat ve čtení „Zas a znova“
Kdo jiný než holubi… Naši lodžii považují za ideální místo pro zahnízdění a tak to opakovaně zkoušejí. Občas je přitom nachytá a prožene paní poštolka, častěji je to ovšem pan poštolka. Pokračovat ve čtení „Nepoučitelní“
Jak se dnes jasně ukázalo, každá sýkorka se nachytat, natožpak chytit nenechá. Pokračovat ve čtení „Pozorná sýkorka“
Už tu máme konec září a „naše“ poštolky jsou stále nablízku. Nejenže tráví v naší lodžii noci, ale objevují se i ve dne, zvláště když je potřeba vyhánět vetřelce. Pokračovat ve čtení „Na svatého Václava babí léto nastává“